Recyklované pohádky » Recyklopraní
Říká se, že kdo nerecykluje, je líný a já musím souhlasit. Já jsem hrozně líný a díky mé lenosti jsem se rozhodl chovat tak, abych recyklovat prostě a jednoduše nemusel.
Samozřejmě, že to úplně nejde, ale s tím zbytkem, který recyklovat musím, ať chci nebo nechci, jsem se rozhodl popasovat po svém. Třeba moje trička – nosím je rád, mám jich hodně, a když je nosit přestanu, jsou chvíli ve skříni a pak je prostě vyhodím. Jenže právě proto, že je mám tak rád, začal jsem svým tričkům dávat různá jména. To mi pomáhá i v tom, že je o mnoho snazší a rychlejší mé ženě vysvětlit, které tričko mi má vyžehlit, když si ho chci zrovna obléct.
Jenže pokud si svá trička pojmenujete, je vám líto je potom vyhodit – když vám pod svými jmény tak pěkně sloužila. A tak jsem se rozhodl, že je za odvedenou práci budu posílat na dovolenou. Prostě je donesu tam, kde vědí komu je poslat a moje tričko pak doslouží třeba někde u oceánu. Musím říct, že mu to vlastně závidím, kdo z nás se tam podívá, že? Prostě jak říkám, má trička se dostanou na zaslouženou dovolenou. I když přiznejme si to, on je to spíš takový důchod, ale to já mým tričkům neříkám. Nechci jim přece kazit radost, že se někam konečně podívají.
Další věc, kterou jsem doma objevil, je můj oblíbený televizní ovladač. V jeho případě má lenost dosáhla vrcholu. Abych nemusel baterky odnášet a myslet na jejich recyklaci, pořídil jsem si baterky dobíjecí, takže když se vybijí, tak je zkrátka strčím do nabíječky. To je stejné jako když si jdu večer lehnout, abych se do rána opět nabil. Po nabití s nimi šup zpět do přístroje a pracují dál, stejně jako každý z nás. A stejně jako každý z nás, i mé baterky střídají zaměstnání. Jednou se se mnou dívají na závody formule z ovladače televizoru, pak je přehodím do ovladače mého velkého závodního terénního auta. Ovladačem na zahradě divoce máchám, aby si baterka užila závodění i jinak než jen koukáním, prostě aby měla baterka taky trochu pohybu. To jí v tu chvíli, stejně jako mým tričkům, vlastně také závidím. Nakonec, aby moje baterky příliš nezdivočely, dám je do takové té svítivé baterky. Tahle baterka si se mnou pak po večerech čte. Musí samozřejmě vydržet celou knížku, určitě by mi nepoděkovala, kdybych ji v půlce knížky zase někam přesunul. Když se během čtení unaví, tak šup s ní do nabíječky a můžeme pokračovat ve společném čtení.
Stane se ovšem, že už ani nabíječka nepomáhá a moje baterky se začnou blížit do svého důchodu. A já je potom do důchodu s radostí pošlu. Tahle jejich sběrná nádoba je totiž naštěstí cestou do krámu. Nedávno jsem si domů koupil regulátor domácí teploty, tak jsem zvědavý, jak to moje baterky zvládnou.
Nakonec bych vám rád pověděl příběh, který jsem si přečetl na internetu. Jeden pán ze Slovenska popsal na svých webových stránkách, jak když ráno vyrážel do práce, zahlédl u popelnic bezdomovce, který z kontejnerů vytahoval plasty, papír a plechovky, a sám od sebe je před kontejnery třídil a dával tam, kam správně patří. Na dotaz proč to dělá, odpověděl, že chce aspoň nějakým způsobem přispět, aby bylo na světě lépe. Já tedy moc nevím, jestli tomu věřit. Buď se jedná o dobře promyšlený reklamní trik, aby lidé více recyklovali a v tu chvíli okamžitě, jako správný rebel, s recyklací přestávám. Pokud je to ovšem pravda, je v tom případě jasné, že na rozdíl ode mě ten bezdomovec líný není. Škoda jen že musí napravovat třídění za lidi, kteří jsou sice stejně jako já líný, bohužel ale nejsou na rozdíl ode mě chytří. Protože já se snažím toho mít k recyklaci doma co nejméně.
