Recyklované pohádky » Pohádka o tom jak se hrášek Kulička těšil na jaro.
To takhle seděl jednou ráno tatínek s maminkou se svými dcerkami u snídaně a povídali si. Dobře se měli a chutnalo jim. Za okny už jaro probouzelo včelky k čilému přelétávání z květu na květ. Veškerá ta příroda se po tuhé zimě nadechovala k velkému jarnímu krášlení. Holky si dávaly palačinky s banánem a horkou hustou čokoládou a k tomu popíjely kakao. Jenže toho bylo v krabici už docela málo a tak si musela ta nejstarší dát do hrníčku místo obvyklých čtyř lžiček jen dvě. Poslední zbytky toho dobrého prášku ještě vysypala z papírové krabice do hrníčku a zalila teplým mlékem. Maminka jí říkala: “ Tu krabici hoď na zem, sešlápni jí a dej do koše s papíry.” - “Proč jí musím sešlapovat a házet do koše s papíry mami?” zeptala se nejstarší dcerka. Tatínek hned odpovídá: “Jednoduše proto, že odpad je potřeba třídit a recyklovat, aby naše planeta nanaříkala, že musí nést tolik zbytečných odpadků. Tady z téhle krabice se třeba vyrobí nová krabice od kakaa, kterou maminka zase koupí v obchodě plnou té vaší oblíbené dobroty.” Nejstarší dcerka se zamyslela, ale jako odpověď jí to úplně nestačilo. A hned se ptá dál…“Tati a jak se může z téhle zmačkané krabice vyrobit nová, čistá a ještě k tomu plná kakaa? A co je to ta recyklace? ” Tatínek se nadechl a vlastně moc nevěděl jak by to nejlépe své holčičce vysvětlil. V tom ho napadlo, že zkusí rychle vymyslet nějakou krátkou pohádku, na které by to dcerkám perfektně popsal a povídá: “Víte holky recyklace to je vlastně takový koloběh a na něm je založená celá příroda. Tak jako po zimě vždycky přijde zase jaro, které nám právě klepe na okna, zažívá i naše malá zahrádka své drobné koloběhy. Jako třeba hrášek Kulička v téhle pohádce.” - Napije se kávy a pokračuje:
“Byl jednou jeden malý hrášek Kulička a ten seděl ještě se svými kamarády v nevelké dóze na poličce. Trochu se tam mačkali a tak se hrášek Kulička v podstatě celou zimu těšil až nastane jaro, přijde babička s dědečkem, u kterých ten hrášek Kulička bydlel na polici, vezmou ho a zasadí do důlku v jejich zahrádce před chaloupkou. Budou ho zalévat ….a zalévat ….a zalévat. Potom se zase těšil jak on jim nejdříve ukáže malý lístek, pak větší lístek a pak se jim omotá kolem dřevěné tyčky. Protože dědeček s babičkou měli moc rádi hrášek, zalévali ho opravdu důkladně a tak se hrášek Kulička činil. Nejen, že se jim omotal kolem té dřevěné tyčky, ale dokonce i jednoho dne vykvetl půvabným bílým kvítkem. Z kvítku se brzy stal malý placatý lusk a v něm se tetelili malý hrášci – děťátka našeho kamaráda Kuličky. Potom už jenom scházelo počkat až se děťátka Kuličátka pěkně zakulatí a zvětší jako jejich táta Kulička. Děťátek byla toho léta celá úroda a tak babičce a dědovi zbylo dost kuliček na mlsání jen tak, ale i do polívky a dokonce do té stejné dózy, ve které se minulou zimu nedočkavě tísnil jejich táta Kulička. Teď tam čekají oni, těší se na příští jaro a jsou moc rádi, že se můžou účastnit takového hezkého koloběhu.”
“Tak co, už tomu holky rozumíte?” zeptal se tatínek a dodal: “…a podobně to je i s tou krabicí od kakaa, kterou jsi právě vyhodila. Čeká jí ještě docela dlouhá cesta, než se dostane zase k nám na stůl plná vašeho oblíbeného kakaa.” Holky se usmály, protože pohádka se jim moc líbila a můžou teď svým kamarádkám povídat o tom, že už ví co je to recyklace a hned se zase ptají: “ Mami, kde my máme polici s dózou kde bydlí hrášek Kulička? “
